December 31, 2014
December 24, 2014
December 23, 2014
JOSEF LADA
Pokud si představuji idylickou podobu Vánoc, pak jsou to právě Vánoce, které maloval Lada.
Jeho skutečné Vánoce však k takové idyle měly daleko.
U Ladů se žilo chudě, tak jako ve většině vesnických rodin.
Vzpomínky na dětství mu s přibývajícími roky krásněly a proměnily se v sen.
Ladovy obrázky jsou právě o tom.
Najednou mi připadá, že z jejich dávného ticha až ke mně doléhá radost dětí ze sněhové nadílky, zaznívají koledy, troubení ponocného, poštěkávání psů a cestou na půlnoční slyším pod nohama lidí povrzávat zmrzlý sníh.
A mně je stejně tak pěkně vánočně.
Teď už to vím.
Josef Lada nám všem stvořil sen o Vánocích a pak nám jej svěřil do opatrování, i když se nám už nikdy nemůže naplnit.
Jeho skutečné Vánoce však k takové idyle měly daleko.
U Ladů se žilo chudě, tak jako ve většině vesnických rodin.
Vzpomínky na dětství mu s přibývajícími roky krásněly a proměnily se v sen.
Ladovy obrázky jsou právě o tom.
Najednou mi připadá, že z jejich dávného ticha až ke mně doléhá radost dětí ze sněhové nadílky, zaznívají koledy, troubení ponocného, poštěkávání psů a cestou na půlnoční slyším pod nohama lidí povrzávat zmrzlý sníh.
A mně je stejně tak pěkně vánočně.
Teď už to vím.
Josef Lada nám všem stvořil sen o Vánocích a pak nám jej svěřil do opatrování, i když se nám už nikdy nemůže naplnit.
Když bylo po skrovné štědrovečerní večeři, která se skládala z černé omáčky připravené z perníku, sušených švestek, rozinek, mandlí, ořechů a sirupu z černého kuby, který jistě každý znáte, jsou to vařené krupky se sušenými houbami, rozsvítil tatínek na stromečku svíčičky.
Stromeček míval jsem sice jen malý a chudě vyzdobený, ale měl jsem vždy z něho větší radost než některé bohaté děti, které měly stromečky až do stropu. Stával na stole, zadělán pevně do starého železného moždíře, aby se nepřevalil.
V tu dobu obyčejně již také začínal obecní slouha vytrubovat po vsi vánoční koledu. Začínal vždy stejně u baráků dole pod pastouškou, a jakmile jsme my děti zaslechly první veselé zvuky trumpety, vyběhly jsme ihned ven, abychom toho vytrubování dosyta užily od začátku do konce.
Josef Lada
Stromeček míval jsem sice jen malý a chudě vyzdobený, ale měl jsem vždy z něho větší radost než některé bohaté děti, které měly stromečky až do stropu. Stával na stole, zadělán pevně do starého železného moždíře, aby se nepřevalil.
V tu dobu obyčejně již také začínal obecní slouha vytrubovat po vsi vánoční koledu. Začínal vždy stejně u baráků dole pod pastouškou, a jakmile jsme my děti zaslechly první veselé zvuky trumpety, vyběhly jsme ihned ven, abychom toho vytrubování dosyta užily od začátku do konce.
Josef Lada
December 22, 2014
December 13, 2014
STANLEY KUBRICK
Stanley Kubrick / 26.7.1928-7.3.1999
Bolo to v apríli 1945, keď Stanley Kubrick začal fotografovať. Mal len šestnásť rokov.
Európa bola spustošená vojnou, no na druhej strane Atlantiku to vyzeralo úplne inak. Z New Yorku sa stávalo hlavné mesto sveta a Amerika bola dychtivá po pútavých príbehoch.
On ešte možno ani netušil, že raz bude príbehy rozprávať na striebornom plátne, a možno dokonca ani to, že nimi napíše vlastnú kapitolu dejín kinematografie. Vedel však, že chce ukazovať ľuďom svet tak, ako ho vidí. Inak by totiž svoje fotografie predavača novín, zahľadeného na titulku ohlasujúcu smrť Roosevelta, nerozposlal do novín a časopisov s otázkou, či by ich neuverejnili.
Zhodou okolností sa zapáčili magazínu Look, ktorý platil najvyššie honoráre. A páčili sa mu tak, že keď o rok neskôr Kubrick odišiel zo školy, rovno mu dali miesto. Dostal zmluvu na päťdesiat dolárov týždenne a šancu prinášať fotoreportáže, ukazujúce z hľadiska veľkých dejín iba malé, no nesmierne dôležité ľudské príbehy.
Počas štvorročnej spolupráce medzi rokmi 1946 a 1950 urobil pre Look až 27 tisíc fotografií.
Európa bola spustošená vojnou, no na druhej strane Atlantiku to vyzeralo úplne inak. Z New Yorku sa stávalo hlavné mesto sveta a Amerika bola dychtivá po pútavých príbehoch.
On ešte možno ani netušil, že raz bude príbehy rozprávať na striebornom plátne, a možno dokonca ani to, že nimi napíše vlastnú kapitolu dejín kinematografie. Vedel však, že chce ukazovať ľuďom svet tak, ako ho vidí. Inak by totiž svoje fotografie predavača novín, zahľadeného na titulku ohlasujúcu smrť Roosevelta, nerozposlal do novín a časopisov s otázkou, či by ich neuverejnili.
Zhodou okolností sa zapáčili magazínu Look, ktorý platil najvyššie honoráre. A páčili sa mu tak, že keď o rok neskôr Kubrick odišiel zo školy, rovno mu dali miesto. Dostal zmluvu na päťdesiat dolárov týždenne a šancu prinášať fotoreportáže, ukazujúce z hľadiska veľkých dejín iba malé, no nesmierne dôležité ľudské príbehy.
Počas štvorročnej spolupráce medzi rokmi 1946 a 1950 urobil pre Look až 27 tisíc fotografií.
Subscribe to:
Posts (Atom)