© CHRIS MAHER
June 28, 2015
June 21, 2015
June 20, 2015
MARY ELLEN MARK
Mary Ellen Mark / 20.3.1940-25.5.2015
Mary Ellen Mark patří k nejznámějším představitelkám současné americké humanistické fotografie. Patří mezi fotografy, jejichž cesta je poměrně přímočará a hlavně cílevědomá. Když k jejímu talentu připočteme dobré (nejen fotografické) vzdělání a žurnalistickou praxi v proslulých časopisech jako jsou Life, New York Times, Rolling Stone a další dlouholetou systematickou práci na mnoha projektech, máme před sebou skutečně vyzrálou a vyhraněnou autorku. I když Mary Ellen Mark již dávno není klasickou reportérkou, její styl je stále velmi strohý a nezapře své žurnalistické východisko.
Chci dělat snímky, které hovoří samy za sebe. Dobrá fotografie musí jít dále než k povrchnímu zobrazení. Stejně jako báseň, působící a dotýkající se nás svou abstrakcí, musí také fotografie být tak trochu abstraktní. Vlastně bych byla ráda, aby mé snímky působily na city těch, kteří jim věnují pozornost.
Při prohlížení fotografií autorů typu Mary Ellen Mark může diváka napadnout otázka – proč to vlastně dělají? Ze soucitu s bídou fotografovaných lidí, ve snaze upozornit na odvrácené stránky našeho světa nebo se snahou opravdu přispět k proměně světa k lepšímu? Anebo také: neparazitují takoví autoři na neštěstí jiných a nedělají si z jejich bídy a utrpení jen dobrou živnost? O těchto otázkách se v souvislosti se sociálním dokumentem často diskutuje a – samozřejmě – jednoznačná odpověď na ně prostě neexistuje.
Mary Ellen Mark se svými fotografiemi dostává pod povrch jevů a věcí. Její fotografie však nepůsobí na city diváků svou abstraktností, ale často právě naopak svou nelítostnou a přímočarou konkrétností, věcností i jistou dávkou dokumentární nelítostnosti. Nejlepší z nich určitě patří mezi fotografie, které se divákovi zaryjí hluboko a nadlouho pod kůži.
V roce 2014 obdržela od fotografické galerie George Eastman House ocenění za celoživotní přínos. Její tvorba byla prezentována na nespočetném množství výstav po celém světě.
Chci dělat snímky, které hovoří samy za sebe. Dobrá fotografie musí jít dále než k povrchnímu zobrazení. Stejně jako báseň, působící a dotýkající se nás svou abstrakcí, musí také fotografie být tak trochu abstraktní. Vlastně bych byla ráda, aby mé snímky působily na city těch, kteří jim věnují pozornost.
Při prohlížení fotografií autorů typu Mary Ellen Mark může diváka napadnout otázka – proč to vlastně dělají? Ze soucitu s bídou fotografovaných lidí, ve snaze upozornit na odvrácené stránky našeho světa nebo se snahou opravdu přispět k proměně světa k lepšímu? Anebo také: neparazitují takoví autoři na neštěstí jiných a nedělají si z jejich bídy a utrpení jen dobrou živnost? O těchto otázkách se v souvislosti se sociálním dokumentem často diskutuje a – samozřejmě – jednoznačná odpověď na ně prostě neexistuje.
Mary Ellen Mark se svými fotografiemi dostává pod povrch jevů a věcí. Její fotografie však nepůsobí na city diváků svou abstraktností, ale často právě naopak svou nelítostnou a přímočarou konkrétností, věcností i jistou dávkou dokumentární nelítostnosti. Nejlepší z nich určitě patří mezi fotografie, které se divákovi zaryjí hluboko a nadlouho pod kůži.
V roce 2014 obdržela od fotografické galerie George Eastman House ocenění za celoživotní přínos. Její tvorba byla prezentována na nespočetném množství výstav po celém světě.
June 14, 2015
POLLY CHANDLER
Fotografka Polly Chandler žije v americkom Austine.
Vzdelanie získala v r. 1997 na Southern Illinois University ako Bachelor of Fine Arts v odbore grafický design a v r. 2004 ako Master of Fine Arts v odbore fotografie.
V rokoch 2004-2008 fotografovala ako staff photographer pre texaskú Snemovňu reprezentantov.
Už od roku 2003 sa jej fotografie pravidelne objavujú na sólových aj skupinových výstavách. Publikuje v časopisoch Photo Art, View Camera, American Photo a v mnohých iných.
V súčastnosti vyučuje o fotografii na Art Institute of Austin a na Austin Community College.
Už od roku 2003 sa jej fotografie pravidelne objavujú na sólových aj skupinových výstavách. Publikuje v časopisoch Photo Art, View Camera, American Photo a v mnohých iných.
V súčastnosti vyučuje o fotografii na Art Institute of Austin a na Austin Community College.
Najrozumnejšie, čo som ako fotografka kedy urobila, bolo upustenie od prísnej kontroly konečného vzhľadu mojich fotografií. Akonáhle som si pripustila, že minimálne v 90 percentách situácií, keď fotografujem, sa moja prvotná predstava nutne netransformuje a môže ma, ako sa zvyčajne stáva, prekvapiť, uvedomila som si, že to, čo na fotografovaní na film milujem, je práve fakt, že sa nakoniec vždy nestačím diviť. Aj keď sa na fotografovanie pozorne pripravím, zakaždým sa stretávam s premenným vo forme a v zásade aj v sebe samotnej. Prestala som si ale robiť starosti z nenaplnenia mojej pôvodnej predstavy a rozhodla sa vítať to, čo mám. Začala som sa na tento faktor prekvapenia tešiť. Fotografovanie mám vďaka tomu teraz oveľa viac spojené s nadšením. Získam, čo získam a keď to bude krásne, tak to bude skvelé, a keď to bude hrozné, tak to nafotím znova. Od tej doby sa mi z fotografovania stala oveľa radostnejšia a pokojnejšia aktivita.
Tvorí neobyčajne.
S emóciami ticho indentifikuje subjekty vo fantáziach prebúdzajúcich sa príhod, ktoré akoby spomaľovali čas. S romantickou dušou to potom všetko spája, čo vyústi v mysterióznych a nadčasových fotografiách.
Jej umenie je z veľkej časti založené na náhode a z časti na zručnosti, pretože dodnes fotografuje na odležané Polaroid 55 filmy, ktoré vyvoláva už niekoľko minút po expozícii.
Polly Chandler je majsterkou svojho žánru.
Polly Chandler je majsterkou svojho žánru.
Subscribe to:
Posts (Atom)