Pokud si představuji idylickou podobu Vánoc, pak jsou to právě Vánoce, které maloval Lada.
Jeho skutečné Vánoce však k takové idyle měly daleko.
U Ladů se žilo chudě, tak jako ve většině vesnických rodin.
Vzpomínky na dětství mu s přibývajícími roky krásněly a proměnily se v sen.
Ladovy obrázky jsou právě o tom.
Najednou mi připadá, že z jejich dávného ticha až ke mně doléhá radost dětí ze sněhové nadílky, zaznívají koledy, troubení ponocného, poštěkávání psů a cestou na půlnoční slyším pod nohama lidí povrzávat zmrzlý sníh.
A mně je stejně tak pěkně vánočně.
Teď už to vím.
Josef Lada nám všem stvořil sen o Vánocích a pak nám jej svěřil do opatrování, i když se nám už nikdy nemůže naplnit.
Jeho skutečné Vánoce však k takové idyle měly daleko.
U Ladů se žilo chudě, tak jako ve většině vesnických rodin.
Vzpomínky na dětství mu s přibývajícími roky krásněly a proměnily se v sen.
Ladovy obrázky jsou právě o tom.
Najednou mi připadá, že z jejich dávného ticha až ke mně doléhá radost dětí ze sněhové nadílky, zaznívají koledy, troubení ponocného, poštěkávání psů a cestou na půlnoční slyším pod nohama lidí povrzávat zmrzlý sníh.
A mně je stejně tak pěkně vánočně.
Teď už to vím.
Josef Lada nám všem stvořil sen o Vánocích a pak nám jej svěřil do opatrování, i když se nám už nikdy nemůže naplnit.
Když bylo po skrovné štědrovečerní večeři, která se skládala z černé omáčky připravené z perníku, sušených švestek, rozinek, mandlí, ořechů a sirupu z černého kuby, který jistě každý znáte, jsou to vařené krupky se sušenými houbami, rozsvítil tatínek na stromečku svíčičky.
Stromeček míval jsem sice jen malý a chudě vyzdobený, ale měl jsem vždy z něho větší radost než některé bohaté děti, které měly stromečky až do stropu. Stával na stole, zadělán pevně do starého železného moždíře, aby se nepřevalil.
V tu dobu obyčejně již také začínal obecní slouha vytrubovat po vsi vánoční koledu. Začínal vždy stejně u baráků dole pod pastouškou, a jakmile jsme my děti zaslechly první veselé zvuky trumpety, vyběhly jsme ihned ven, abychom toho vytrubování dosyta užily od začátku do konce.
Josef Lada
Stromeček míval jsem sice jen malý a chudě vyzdobený, ale měl jsem vždy z něho větší radost než některé bohaté děti, které měly stromečky až do stropu. Stával na stole, zadělán pevně do starého železného moždíře, aby se nepřevalil.
V tu dobu obyčejně již také začínal obecní slouha vytrubovat po vsi vánoční koledu. Začínal vždy stejně u baráků dole pod pastouškou, a jakmile jsme my děti zaslechly první veselé zvuky trumpety, vyběhly jsme ihned ven, abychom toho vytrubování dosyta užily od začátku do konce.
Josef Lada
