Jaroslav Kučera
Fotografie Jaroslava Kučery
(19.12.1946) jsou pro diváky zvláštním dobrodružstvím. Znamenají důvěrná setkání s lidmi, k
nimž by jinak pravděpodobně nikdy nedošlo. Se světy, do nichž by jinak zřejmě
nikdy nevstoupili. A situacemi, v nichž by se jinak téměř jistě nikdy neocitli.
Neboť Jaroslav Kučera je jako magnetem přitahován právě k tomu, co je běžné
životní zkušenosti skryto. K tomu, co je od běžného lidského osudu odkloněno.
Jako by mu intuice či cit a zvídavost diagnostika napovídaly, co všechno
formuje a do značné míry ochucuje a ovlivňuje náš život. A tak se na jeho
snímcích setkáváme s prostitutkami, homosexuály a veksláky, s žebráky,
zlodějíčky, bezdomovci a feťáky, s přistěhovalci a gastarbeitery, s pankáči a
anarchisty, svéráznými obyvateli podsvětí, městských ulic a příhraničních
oblastí. Jako málokomu je Kučerovi dán dar sbližovat se prakticky s kýmkoliv,
vstupovat do jeho soukromí, získávat si jeho důvěru, ba sympatie. Takže není
vnímán jako fotograf, ale jako kamarád. Nezneužívá toho, ale naopak lze z jeho
fotografií vycítit jakési tiché souručenství se všemi těmito tak zvaně lidmi na
okraji.
Své fotografie Kučera řadí do
cyklů tematicky zaměřených vždy na problematiku určité sociální skupiny nebo
lokality. Tak v 70. letech vznikají jeho cykly Milenci na jednu noc, Domov
důchodců, Pasťák, Pražské bufety. Jsou to snímky někdy až brutálně syrové,
vzniklé často na hranici světelných možností, ale plné koloritu a poezie té
doby. Jako by si Kučera zkoušel definovat, co všechno znamená člověk. Cyklus
Moldávie z 80. let je pak už vrcholným projevem Kučerova holdu prostému
člověčenství. Do jeho tvorby naplno vstupuje i fenomén humoru. Lidsky teplý a
chápavě úsměvný. Ten je obsažen i v jeho cyklu Komunistické svátky. Má
nádhernou příchuť absurdity a Kučera se jím řadí k předním protagonistům
tradice nereálné reality české literatury a výtvarného umění. Rychlé
společenské proměny 90. let pak rodí dva velké a stále pokračující cykly Sudety
a Proměny Prahy, ve kterých je svár starého s novým až křiklavý. Jsou odrazem
nových jevů života po politickém zvratu, s nimiž se po půlstoletí obnovená
demokracie v zemi musí chtěj nechtěj vypořádat. Jde o pozoruhodně hluboké
sociální sondy, po kučerovsku lidsky chápavé a hořkosladce humorné. Snad by
měly být opravdu předepsány jako povinná literatura pro soudobé politiky.
Jaroslav Kučera však není jen
citlivý a přemýšlivý dokumentarista, ale současně i plnokrevný a hbitý
reportér. Od poloviny 90. let získává v těchto obou sférách jedno významné
uznání za druhým. Je prvním z českých fotografů, kdo z rukou pražského
primátora přebírá Grant Prahy s úkolem po dobu jednoho roku zaznamenávat
sociální proměny hlavního města. V roce 2000 mu mezinárodní porota soutěže
Czech Press Photo ze snímek z pražských protestů proti globalizaci přiznává
hlavní cenu - titul Fotografie roku. Za týž snímek a dva další ze stejné série
si pak odnáší i první cenu v kategorii Aktualita soutěže Fuji Euro Press Photo
Awards 2000, jíž se zúčastnily téměř všechny evropské země.
Současná česká fotografie
života má několik fotografů velmi zvučných jmen. Je to však opravdu snad jenom
Kučera, kdo jako citlivý seismograf zaznamenává nejširší škálu symptomů
klíčových proměn života u nás. Má cit diagnostika a zářivý talent reportéra a
komentátora.
PhDr. Daniela Mrázková
PhDr. Daniela Mrázková
