Josef Koudelka
Koudelka je původem z Jižní Moravy, konkrétně z Boskovic, kde se v roce 1938 narodil. S fotografií začal Koudelka koketovat na přelomu padesátých a šedesátých let, za studií na ČVUT. Po promoci v roce 1961 pracoval jako letecký inženýr a zároveň začal fotografovat divadlo. Ve stejné době se seznámil s kunsthistoričkou Annou Fárovou, která de facto spravovala jeho sbírku fotografií až do své smrti v roce 2010. S prací leteckého inženýra se rozloučil v roce 1967, kdy se připojil ke svazu Československých umělců.
Nejznámější Koudelkovou prací je dokumentace invaze sovětských
vojsk v Praze v roce 1968 sérií Invaze. Poté, co se podařilo
Koudelkovi tyto fotografie propašovat ze země na západ, začala je distribuovat
agentura Magnum Photos do různých periodik. Zveřejňovány byly pod iniciálami
P.P. (Prague Photographer). Sám Koudelka se k autorství fotografií
přihlásil až v osmdesátých letech, a to z obav o bezpečí
svojí rodiny.
Počátkem sedmdesátých let emigroval Josef Koudelka do Velké
Británie, kde získal azyl. Prakticky ihned pak začal cestovat po evropských
zemích a úzce spolupracoval s agenturou Magnum Photos. V roce
1974 se stal jejím plnoprávným členem. O rok později pak měl Koudelka
první sólovou výstavu v Muzeu moderního umění v New Yorku, jejím
kurátorem byl John Szarkowski. Sám o této době říká: Mně se můj život líbí tak, jak ho
žiju. Co nemám, to nepotřebuju. Nikdy jsem neměl auto, nikdy jsem neměl
televizi, nikdy jsem neměl mobil. Patnáct let jsem neměl nikde byt
a sedmnáct let ani pas.
V průběhu cestování Koudelka tvořil sérii s názvem
Cikáni, která zachycovala život kočovných cikánů a jejich každodenní
život. Počátky tvorby s tímto tématem spadají již do doby před okupací,
kdy vytvořil několik snímků se stejnou tematikou. Dlouhou dobu Koudelka putuje bez
domova a majetku a fotografuje v různých koutech světa.
V této době pak vzniká jeho nejznámější soubor s názvem Exily.
Svoji genezi cest Koudelka popisuje: Když jsem odešel
z Československa, měl jsem deset let přesně stejný okruh. Když jsem odjel
z toho Walesu, nebo z té Anglie, začal jsem v severním
Španělsku, protože tam bylo nejtepleji. Většinou mě vždycky zajímaly lidové
slavnosti. Pak jsem se přesunul postupně na jih Španělska, do Andalusie, pak do
Portugalska, odtud jsem se vracel do jižní Francie, kde jsem fotografoval
s Cikány, pak jsem jel na dostihy blízko Londýna, odtud jsem jel na sever
do Anglie, kde byl velký koňský trh, pak jsem jel do Irska, kde jsem
fotografoval všechny slavnosti.
Osmdesátá léta začínají pro Koudelku prací na projektu Mission
photographique de la Datar, jehož smyslem bylo dokumentovat francouzský venkov,
městskou a venkovní krajinu. Projektu se postupně zúčastnilo 28 fotografů.
Při práci na tomto souboru se Koudelka začal orientovat především na
panoramatický formát a samozřejmě na fotografii krajiny.
O několik let později získal Josef Koudelka francouzské
občanství a v roce 1990 se poprvé vrátil do České republiky. Na
objednávku ministerstva zemědělství vypracoval Koudelka studii české krajiny
v Podkrušnohoří, která byla zdevastovaná industrializací a přírodními
katastrofami. Soubor nese název Černý Trojúhelník.
Josef Koudelka je držitelem řady ocenění a realizoval
na dvě desítky sólových výstav po celém světě. Podobného čísla dosahuje také
počet jeho knih, které jsou většinou tematicky zaměřeny a mapují konkrétní
výtvarný soubor fotografií.
Koudelka v několika svých rozhovorech prohlásil, že
není slavný a ani potom netouží, slavné jsou spíše jeho snímky a lidé
na nich. Fotograf by neměl být tím, kdo je obdivován, obdivovány mají být jeho
fotografie. S takovým mottem přistupuje Koudelka k fotografování
a snaží se být v centru dění. Mezi jeho velmi dobré přátele patřil například Henri
Cartier-Bresson, který mu na toto téma říkal: Josefe, hlavně se nestaň známým!
Protože být slavný znamená mít moc. A moc deformuje. Koudelka se rady drží
a nebýt úspěchu jeho fotografií v zahraničí, málokdo v České
republice by se o něj zajímal. Ostatně vyfotografovat Koudelku se daří
obvykle jen při oficiálních příležitostech.
